Bylo by dobré vrátit se ještě k takové maličkosti, spojené s vybavením naší lodi. Petburg neměl motor, nechtěli jsme vézt centrálu či cokoli, co by nám hlučně a nadbytečně vyrábělo proud a pokud možno, byli i ekologičtí.
Je třeba zamyslet se nad tím, co na takové lodi vlastně potřebujete, abyste byli nezávislí na okolí a neukrojili ze svých potřeb. Po zamyšlení vesměs zjistíte, že jste-li na cestě, výpravě, delším vandru či dovolené, kterou netrávíte v hotelu, tak jedinou vaší potřebou je mít dobitý mobil. Pro nás stěžejní věc, protože jsme neustále komunikovali s fanoušky přes Facebook, novináři a kamarády řemeslníky. Menší potřebou je pak mít dobitý i notebook, kdyby bylo potřeba něco narychlo zpracovat z foťáku či kamery.
Člověk by si řekl, že parta kluků na lodi neustále kouká do dáli, zpívá něco o třech křížích z bílýho kamení, mává na okolí a vůbec je to taková romantická akce, při které se na mobil nesahá. Opak u nás byl pravdou a při rychlosti 3 km/h krajina ubíhala nesmírně pomalu a slabší jedinci zaháněli čas koukáním do větší či menší obrazovky svého přístroje. Po jeho vybití jsme pak rovnou sahali po noži, abychom zahnali čas vyřezáváním figurek ze dřeva. V průběhu těchto jeskynních aktivit už ale na přídi ležely čtyři objekty, o nichž bych vám chtěl něco povědět. Situaci s dobíjením jsme totiž vyřešili zápůjčkou solárních panelů a úložišť od našeho kamaráda Adama z PowerGuy.cz
Jsem většinou k těmto věcem skeptický, a to proto, že obecně soláry nemám až tak rád a nedovedl jsem si představit, jak velký by musel být panel, aby dobil například notebook. Netušil jsme to až do našeho vyplutí, kdy mi kamarád Adam dal do ruky dva balíčky podobné školním penálům a dvě krabičky připomínající externí disk k počítači. Hned po rozbalení jsem sice tušil, že bílé uložiště nebude zcela vhodné do rukou kluků, kteří už při vyplutí museli několikrát nahazovat řetěz namazaný vazelínou (vhodnost bělosti power banku i pro notebooky posuďte sami), ale na první dojem celkem sympatická sada.
Solárním nabíječkám jsme určili místo na přídi, kde jsme se vyskytovali nejméně a kde krom prázdnoty byla kromě záchranných vest ještě lípa, pomalu usychající v plastovém kbelíku.
No a jak to tedy dobíjelo? Mobil nabijete ze samotného soláru zhruba za tři hodiny, ale díky občasnému zatáhnutí oblohy přístroj nedostává soustavnou energii a tak lze dobíjení praktikovat pouze za plného slunce. Když jsem připojil mobil na samotný panel, obvykle mi při střídavé oblačnosti mobil neustále pípal že dobíjí/nedobíjí. K vyřešení tohoto problému poté slouží uložiště, do kterého se energie střádá průběžně a samotné uložiště pak lze odpojit a dobíjet stálým přísunem energie.
Pokud dobíjíte jen tak do zásoby, můžete uložiště použít i jako baterku, protože je vybavené bílou LED diodou. V sadě je pak hromada konektorů, která by vás měla připojit na většinu druhů notebooků, což způsobí, že ve většině případů použijete jen jeden a ty další budou ležet ladem a je celkem těžké je nepoztrácet. Samotné uložiště má dva otvory pro mini USB a klasické USB, které střídáte, pokud dobíjíte, či nabíjíte. K dispozici jsou k tomu v balení dva kabely, a to krátký a dlouhý. Pro nabíjení na pěší cestě, kdy můžete mít uložiště v batohu a solár připevněný na něm, je dlouhý kabel dostačující. Problém u nás nastal po upozornění, že uložiště bychom neměli nechávat na přímém slunci, protože by ho paprsky mohly přehřát. Jediné vhodné místo pro soláry byla příď, protože po té se šlapalo nejméně. Díky krátkým kabelům jsme ale nemohli schovat uložiště do kajuty a tak byly krabičky spolu se soláry na přídi a přikryté trikem. Občas si tak na ně někdo lehnul, sednul a podobně, čímž jsme nechtěně testovali i odolnost a můžeme potvrdit, že krabička přežila i kontakt s naší kamarádkou kulturistkou Karolínou.
Z jednoho uložiště se nám po celodenním nabíjení podařilo plně dobít dva smartphony, nebo v jednom případě jsme zkusili dobít i notebook (většinou nám stačilo si ho nabít někde v hospodě, protože jsme stejně potřebovali na internet). Tato situace však nastala pouze jednou, protože shodou náhod se vždycky stalo něco, co nám přerušilo dobíjení. Déšť, kdy jsme museli uklízet věci do kajuty, popřípadě někdo zakopl o kabel a vypojil ho nebo omylem přehodil solár tričkem a podobně. K připevnění soláru na batoh jsou k dispozici pouze dvě kovová očka v rozích. Jimi můžete leccos provléknout a solár vám bude hezky viset. Pokud jedete na kole a solár máte vodorovně položený na batohu u zadního kola, je lepší ho ještě něčím stáhnout za spodní část, aby neskákal. Tohle jsem řešil obyčejným gumicukem, kterým jsem si připevňoval krosnu na zadní nosič. Uložiště je pak dobré uložit na klidné místo, aby vám po cestě nevypadl ze zdířky konektor.
Suma sumárum i bez samotného soláru bych určitě na jakékoli cestování bral uložiště. Dá se přes konektor dobít do zásoby třeba z notebooku nebo nabíječky od telefonu. Při loňské pěší cestě jsem volil metodu zajít si jednou denně někam na kafe, u kterého posedíte půl hodiny a částečně dobijete mobil, plus nakradete nějaké cukry ke kafi. Když ale přecházíte třeba španělský Aragon, či provincii La Mancha, kolikrát v té vyprahlé krajině nenajdete za celý den jedinou kávu, natož zásuvku. Děkuji tak Adamovi za zapůjčení, posílám mu omluvu za to, že jsme mu to celé ještě nevrátili a že k tomuto slunečně-technickému pojednání jsem se dostal až v říjnu! Nejlepší test bude, když si uložiště či solár pořídíte, zapůjčíte nebo s někým třeba vyměníte za benzínovou centrálu a večer u ohně ještě spíchnete nějaký pytlíček na konektory a kabely, aby se vám nepoztrácely.
Je třeba zamyslet se nad tím, co na takové lodi vlastně potřebujete, abyste byli nezávislí na okolí a neukrojili ze svých potřeb. Po zamyšlení vesměs zjistíte, že jste-li na cestě, výpravě, delším vandru či dovolené, kterou netrávíte v hotelu, tak jedinou vaší potřebou je mít dobitý mobil. Pro nás stěžejní věc, protože jsme neustále komunikovali s fanoušky přes Facebook, novináři a kamarády řemeslníky. Menší potřebou je pak mít dobitý i notebook, kdyby bylo potřeba něco narychlo zpracovat z foťáku či kamery.
Člověk by si řekl, že parta kluků na lodi neustále kouká do dáli, zpívá něco o třech křížích z bílýho kamení, mává na okolí a vůbec je to taková romantická akce, při které se na mobil nesahá. Opak u nás byl pravdou a při rychlosti 3 km/h krajina ubíhala nesmírně pomalu a slabší jedinci zaháněli čas koukáním do větší či menší obrazovky svého přístroje. Po jeho vybití jsme pak rovnou sahali po noži, abychom zahnali čas vyřezáváním figurek ze dřeva. V průběhu těchto jeskynních aktivit už ale na přídi ležely čtyři objekty, o nichž bych vám chtěl něco povědět. Situaci s dobíjením jsme totiž vyřešili zápůjčkou solárních panelů a úložišť od našeho kamaráda Adama z PowerGuy.cz
Jsem většinou k těmto věcem skeptický, a to proto, že obecně soláry nemám až tak rád a nedovedl jsem si představit, jak velký by musel být panel, aby dobil například notebook. Netušil jsme to až do našeho vyplutí, kdy mi kamarád Adam dal do ruky dva balíčky podobné školním penálům a dvě krabičky připomínající externí disk k počítači. Hned po rozbalení jsem sice tušil, že bílé uložiště nebude zcela vhodné do rukou kluků, kteří už při vyplutí museli několikrát nahazovat řetěz namazaný vazelínou (vhodnost bělosti power banku i pro notebooky posuďte sami), ale na první dojem celkem sympatická sada.
Solárním nabíječkám jsme určili místo na přídi, kde jsme se vyskytovali nejméně a kde krom prázdnoty byla kromě záchranných vest ještě lípa, pomalu usychající v plastovém kbelíku.
No a jak to tedy dobíjelo? Mobil nabijete ze samotného soláru zhruba za tři hodiny, ale díky občasnému zatáhnutí oblohy přístroj nedostává soustavnou energii a tak lze dobíjení praktikovat pouze za plného slunce. Když jsem připojil mobil na samotný panel, obvykle mi při střídavé oblačnosti mobil neustále pípal že dobíjí/nedobíjí. K vyřešení tohoto problému poté slouží uložiště, do kterého se energie střádá průběžně a samotné uložiště pak lze odpojit a dobíjet stálým přísunem energie.
Pokud dobíjíte jen tak do zásoby, můžete uložiště použít i jako baterku, protože je vybavené bílou LED diodou. V sadě je pak hromada konektorů, která by vás měla připojit na většinu druhů notebooků, což způsobí, že ve většině případů použijete jen jeden a ty další budou ležet ladem a je celkem těžké je nepoztrácet. Samotné uložiště má dva otvory pro mini USB a klasické USB, které střídáte, pokud dobíjíte, či nabíjíte. K dispozici jsou k tomu v balení dva kabely, a to krátký a dlouhý. Pro nabíjení na pěší cestě, kdy můžete mít uložiště v batohu a solár připevněný na něm, je dlouhý kabel dostačující. Problém u nás nastal po upozornění, že uložiště bychom neměli nechávat na přímém slunci, protože by ho paprsky mohly přehřát. Jediné vhodné místo pro soláry byla příď, protože po té se šlapalo nejméně. Díky krátkým kabelům jsme ale nemohli schovat uložiště do kajuty a tak byly krabičky spolu se soláry na přídi a přikryté trikem. Občas si tak na ně někdo lehnul, sednul a podobně, čímž jsme nechtěně testovali i odolnost a můžeme potvrdit, že krabička přežila i kontakt s naší kamarádkou kulturistkou Karolínou.
Z jednoho uložiště se nám po celodenním nabíjení podařilo plně dobít dva smartphony, nebo v jednom případě jsme zkusili dobít i notebook (většinou nám stačilo si ho nabít někde v hospodě, protože jsme stejně potřebovali na internet). Tato situace však nastala pouze jednou, protože shodou náhod se vždycky stalo něco, co nám přerušilo dobíjení. Déšť, kdy jsme museli uklízet věci do kajuty, popřípadě někdo zakopl o kabel a vypojil ho nebo omylem přehodil solár tričkem a podobně. K připevnění soláru na batoh jsou k dispozici pouze dvě kovová očka v rozích. Jimi můžete leccos provléknout a solár vám bude hezky viset. Pokud jedete na kole a solár máte vodorovně položený na batohu u zadního kola, je lepší ho ještě něčím stáhnout za spodní část, aby neskákal. Tohle jsem řešil obyčejným gumicukem, kterým jsem si připevňoval krosnu na zadní nosič. Uložiště je pak dobré uložit na klidné místo, aby vám po cestě nevypadl ze zdířky konektor.
Suma sumárum i bez samotného soláru bych určitě na jakékoli cestování bral uložiště. Dá se přes konektor dobít do zásoby třeba z notebooku nebo nabíječky od telefonu. Při loňské pěší cestě jsem volil metodu zajít si jednou denně někam na kafe, u kterého posedíte půl hodiny a částečně dobijete mobil, plus nakradete nějaké cukry ke kafi. Když ale přecházíte třeba španělský Aragon, či provincii La Mancha, kolikrát v té vyprahlé krajině nenajdete za celý den jedinou kávu, natož zásuvku. Děkuji tak Adamovi za zapůjčení, posílám mu omluvu za to, že jsme mu to celé ještě nevrátili a že k tomuto slunečně-technickému pojednání jsem se dostal až v říjnu! Nejlepší test bude, když si uložiště či solár pořídíte, zapůjčíte nebo s někým třeba vyměníte za benzínovou centrálu a večer u ohně ještě spíchnete nějaký pytlíček na konektory a kabely, aby se vám nepoztrácely.
Žádné komentáře:
Okomentovat