Lithium se stává postupně prvkem, bez kterého bychom si už dnes asi život ani nedovedli představit. Používáme jej v mobilu, notebooku, tabletu i vysavači a pomalu ale jistě se dostává také do dopravy, kde si troufnu tvrdit, že nás bude ještě hodně překvapovat svými schopnostmi. Historie nejlehčího prvku z řady alkalických kovů patří spíše k těm kratším. Přesto obsahuje mnoho zajímavých informací, takže se na některé pojďme podívat.
Expanzi lithia nám nejlépe zhodnotí následující graf. Zjednodušeně se můžeme bavit o exponenciálním trendu. Zatímco v půlce minulého století si s tímto kovem hrálo dost možná jen několik nadšenců, za poslední desetiletí se těžba víc jak zdvojnásobila a dosáhla až na úroveň 35 tisíc tun ročně. Nejzajímavější je nastupující trend posledních několika měsíců, který na tomto zjednodušeném grafu není tak patrný.
Odkud se bere takové množství materiálu? Nejvíce lithia vytěží v dnešní době Chile (13 tis. t), Austrálie (9 tis. t) a Čína (5 tis. t). Roční produkce činí již zmíněných 35 tis. t. Zajímavé je srovnání s odhadovanými světovými zásobami, které by měly být 13 milionů tun. Z toho plyne, že se nacházíme skutečně na samotném začátku lithiové revoluce. Zajímavostí zůstávají obrovská solná pole v Bolívii, kde se nachází údajně polovina všech zásob na Zemi. Proč mluvím o zajímavosti? Zatím se totiž nezačalo ani těžit, protože neexistuje technologie jak zbavit lithium magnesia. Vláda však již vytrvale pracuje na nové technologii.
Expanzi lithia nám nejlépe zhodnotí následující graf. Zjednodušeně se můžeme bavit o exponenciálním trendu. Zatímco v půlce minulého století si s tímto kovem hrálo dost možná jen několik nadšenců, za poslední desetiletí se těžba víc jak zdvojnásobila a dosáhla až na úroveň 35 tisíc tun ročně. Nejzajímavější je nastupující trend posledních několika měsíců, který na tomto zjednodušeném grafu není tak patrný.
Měli bychom také zmínit oblasti průmyslu, kam putuje vytěžené lithium. Překvapujícím zjištěním bude, že jen asi čtvrtina lithia končí v bateriích. Druhou významnou oblast využití představuje sklo a keramika. Část se používá také v polymerech, farmaceutickém průmysle a při úpravě vzduchu. Jsem zvědavý, jakou část tohoto pomyslného koláče budou představovat akumulátory třeba za 10 let. Osobně tipuji, že dojde k výraznému přeskupení sil. A co si myslíte vy? Jak bude daleko věda za 10 či 20 let?